Od narození se jmenuji Jan Vodák. Na vodu nejezdím, takže Vodák jsem jen podle jména. Baví mne s lidmi komunikovat a živím se tím.
Bavím se s lidmi tématicky ve dvou oblastech: počítačová bezpečnost a lidský rozvoj. Počítačovou bezpečnost převážně řeším formou zaměstnávání a lidský rozvoj na vycházkách, či v kavárnách. Jsem vysvěcený kněz, proto vnímám důležité, abych přinášel mezi lidi a do jejich nitra porozumění. Abych mohl dobře pracovat s lidmi, musel jsem prožít výcvik systemické terapie. Následně jsem absolvoval výcviky systemického koučinku.
Nyní je slovo koučink devalvované. Nicméně vnímám to jako způsob vedení rozhovoru, kde klient pochopí to, v čem je dobrý a sám si nastaví své cíle a postup jakým k nim dojde. Forma rozhovoru může být různá. Podle prostředí, ve kterém se rozhovor odehrává můžete prožít: roomcoaching (nejde o koučování s rumem), cafecoaching, walkcoaching, či traincoaching. J Zkrátka můžeme se setkat kde chceme, já budu zodpovídat za rozhovor a vy si nastavíte svůj smysluplný život.
Věřím tomu, že máme hledat v sobě a ve druhých dobro. To, co funguje. Pak to dobro posilujeme a bude ho více. Zní to kýčovitě, ale ve svět, kde učitelé hledají v písemkách chyby, kdy číháme na chyby druhých, jsme vděčni za každého, kdo poukáže na to, co se nám podařilo. Upozorňováním na to, co funguje to funkční posilujeme a nezáměrně snižujeme chybovost. Mimo to hodnocený neztrácí odvahu a sílu pokračovat znova dalším pokusem.
Jako ajťák se zaměřuji na kyberbezpečnost, ale o té moc nediskutuju, protože se snažím prosadit co nejvyšší bezpečnostní standard.
Můj životní příběh začíná v Ostravě, pokračuje v Litoměřicích, Praze, Teplicích, Zlíně a Brně. Ve Zlíně, Praze a ve vlaku se se mou můžete i setkat. Snažím se vytěžit užitečno z každé situace ve které se ocitnu. Jako poslední zkušenost je oživení strýce mé manželky, kterého jsme si domů dovezli s tím, že nám lékaři sdělili, že umírá. Odvezli jsme si ho domů, přestože nás sestra varovala, že péče o něj je náročná. Začali jsme procvičovat ruce, nohy a hlavu a dnes ujde20 metrů, jí jako partyzán a chodí s námi na koncerty. Paliativní péči jsme odložili, protože ho učíme s vozíčkem žít. Příběh strýce rámuje moji životní filozofii a tento přístup dává smysl i mému životu.
Více podrobností najdete na wikipedii, linkedinu a třeba na facebooku.
Pokud chcete více, raději mi napište a můžeme se setkat osobně.